V článku používám zkratku EUC jako obecné označení dokumentu potvrzujícího konečného uživatele a konečné použití. Český zákon používá mimo jiné pojmy „prohlášení zahraničního konečného uživatele“ a „prohlášení o konečném použití“, zatímco německá BAFA používá také pojem Endverbleibserklärung.

EUC není jen administrativní příloha žádosti

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 požaduje, aby vývozce při žádosti o individuální nebo souhrnné vývozní povolení poskytl příslušnému orgánu všechny relevantní informace, zejména úplné informace o konečném uživateli, zemi určení a konečném použití.

U individuálního vývozního povolení čl. 12 odst. 4 výslovně stanoví požadavek na prohlášení o konečném použití (end-use statement), přičemž příslušný orgán může některé žádosti od této povinnosti osvobodit. U souhrnných vývozních povolení může být takové prohlášení vyžadováno podle okolností. Při rozhodování o povolení se současně podle čl. 15 posuzuje mimo jiné zamýšlené konečné použití a riziko odklonu zboží.

Regulatorní důvod je zřejmý. Technická klasifikace výrobku sama neodpovídá na otázku, kdo bude zboží skutečně používat, kde a za jakým účelem.

Nařízení 2021/821 však nestanoví jeden jednotný evropský formulář EUC, který by musely používat všechny členské státy. Evropský regulatorní cíl je společný, konkrétní národní dokumentace se ale může lišit. Český a německý přístup ukazují, že tyto rozdíly mohou být významné.

Co skutečně stanoví český zákon

Podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 594/2004 Sb. musí být žádost v relevantních případech doložena dovozním certifikátem příslušného orgánu státu dovozu nebo prohlášením zahraničního konečného uživatele.

Mezi jasně formulované požadavky zákona patří informace o konkrétním účelu použití odpovídajícím údajům uvedeným v žádosti a prohlášení, že zboží nebude bez souhlasu země vývozce následně vyvezeno. Zákon současně v § 8 odst. 2 písm. c) umožňuje ministerstvu na žádost požadovat další doklady a informace potřebné k řádnému posouzení konkrétního případu.

Zákon ale nepředepisuje přesný text formuláře, který musí zahraniční konečný uživatel podepsat.

Licenční správa MPO své dokumenty veřejně označuje jako „doporučené vzory prohlášení konečného uživatele“. Na stránce zveřejněné 15. listopadu 2024 je aktuálně ke stažení soubor EUC-vzory.docx; jeho obsah jsem znovu ověřil k 14. září 2026.

Slovo „doporučený“ ovšem nelze prakticky vyložit tak, že lze jednotlivé části vzoru bez dalšího vypustit. Ministerstvo musí mít dostatek informací k posouzení konečného uživatele, skutečného použití a souvisejících rizik.

Ve své profesní praxi jsem se setkal i se situací, kdy alternativní zahraniční EUC nebyl pro české licenční řízení považován za dostatečný právě proto, že neobsahoval některé závazky očekávané Licenční správou.

Praktický závěr proto není, že „doporučený vzor lze libovolně měnit“. Jiná forma dokumentu může být použitelná, ale její obsah musí poskytovat dostatečné informace a záruky pro posouzení konkrétního licenčního případu.

Česká klauzule o kontrole na místě

Aktuální vzor MPO pro zboží dvojího užití začíná výslovným požadavkem, aby bylo prohlášení vytištěno na hlavičkovém papíře příjemce nebo konečného uživatele. Formulář požaduje identifikaci zboží, množství a hodnoty, zamýšleného účelu použití, českého dodavatele a příjemce či konečného uživatele. Následně rozlišuje vlastní použití, držení na skladě pro budoucí objednávky a dodání třetí osobě. U variant 6 b) a 6 c) požaduje seznam jednotlivých konečných uživatelů; každý pokračovací list má nést referenci vývozce a má být podepsán a datován stejnou osobou, která podepisuje prohlášení.

Vzor obsahuje dvě bezprostředně po sobě jdoucí varianty END-USE DECLARATION. Obě zahrnují závazky k deklarovanému účelu použití, omezení dalšího nakládání se zbožím a stejnou klauzuli kontroly na místě. Druhá varianta navíc obsahuje sankční závazek vztahující se k přímému či nepřímému prodeji, dodání nebo převodu do Ruska při možném vojenském použití či pro vojenského konečného uživatele a k osobám nebo subjektům podléhajícím opatřením EU. Tato klauzule není úplným přehledem aktuálních sankčních omezení vůči Rusku.

Obě varianty obsahují mimo jiné tuto formulaci:

„We agree with prospective inspections of above mentioned goods in the place of location of the goods at any time.“

Následuje závazek poskytnout na žádost přístup osobám pověřeným MPO do místa nebo závodu, kde se zboží nachází, a součinnost při jeho kontrole. Vzor zároveň požaduje jméno, funkci, telefon a e-mail oprávněné osoby, místo a datum, podpis a razítko.

Nejde tedy o izolovanou větu jediné varianty. Stejná kontrolní klauzule je obsažena v obou variantách aktuálního vzoru MPO.

Kontrola na místě tak představuje rozpoznatelný prvek českého systému zajištění konečného použití. Takový regulatorní cíl je legitimní: stát potřebuje být schopen ověřit, zda kontrolované zboží skutečně skončilo u deklarovaného uživatele a zda je používáno způsobem, který odpovídá podmínkám povoleného vývozu.

Právně je ale důležité odlišit souhlas zahraničního konečného uživatele s budoucí kontrolou a pravomoc českého státního orgánu takovou kontrolu v zahraničí skutečně vykonat.

Podpis EUC sám o sobě neřeší podmínky výkonu kontroly v zahraničí

Článek 28 nařízení 2021/821 požaduje, aby členské státy vytvořily podmínky umožňující jejich příslušným orgánům získávat informace o transakcích a kontrolovat správné uplatňování vývozních kontrol. To může zahrnovat také pravomoc vstoupit do prostor osob zainteresovaných na exportní transakci.

Toto ustanovení ale samo o sobě nezakládá obecnou pravomoc českého správního orgánu vykonávat veřejnou moc na území jiného suverénního státu.

Český zákon naopak výslovně počítá v § 2 odst. 2 písm. g) se spoluprací MPO s mezinárodními institucemi a orgány jiných států odpovědnými za provádění exportních kontrol. U následného ověřování dodávky § 11 odst. 5 písm. b) pracuje také s možností požadovat doklad vystavený příslušným úřadem země dovozu, který potvrzuje přijetí zboží v povolené zemi určení.

Souhlas firmy s budoucí kontrolou tak může být významným závazkem spolupracovat, ale neřeší automaticky všechny právní podmínky samotného výkonu kontroly v zemi určení.

To může být velmi praktické například u obranných podniků, státních institucí, výzkumných laboratoří nebo jiných provozů se zvláštním bezpečnostním režimem. Osoba oprávněná společnost zastupovat a podepsat EUC nemusí být současně oprávněna umožnit zástupcům cizího státu vstup do konkrétního chráněného prostoru. Takový vstup může záviset na místním právu, bezpečnostních pravidlech nebo souhlasu příslušných orgánů země určení.

Za jakých právních a praktických podmínek tedy může zahraniční konečný uživatel závazek umožnit kontrolu „at any time“ skutečně splnit a co samotný podpis EUC pro výkon kontroly v cizí jurisdikci neřeší?

Samotná skutečnost, že zákon konkrétní kontrolní klauzuli výslovně neuvádí, přitom neznamená, že ji správní orgán nemůže v odůvodněném případě požadovat. Je ale potřeba rozlišovat její význam jako podkladu pro rozhodování o licenci od právních podmínek budoucí kontroly mimo Českou republiku.

Německá BAFA pracuje s kontrolou na místě jinak

Srovnání s Německem ukazuje odlišnou konstrukci stejného regulatorního cíle.

Standardní formulář BAFA C1 pro dual-use položky zjišťuje konečného uživatele, fyzickou destinaci, zamýšlené použití, postavení konečného uživatele a rovněž to, zda budou položky využívány pouze pro civilní účely. Obsahuje také podrobné závazky týkající se dalšího použití a reexportu. Univerzální závazek umožnit německým orgánům vstup do provozu konečného uživatele v něm ale obsažen není.

Takovou obecnou klauzuli neobsahuje ani standardní formulář A1 pro vojenské vybavení.

Německé právo přitom mechanismus kontroly na místě zná. § 21 odst. 5 Außenwirtschaftsverordnung (AWV) umožňuje BAFA u určitých zemí a určitých položek uvedených v části I německého vývozního seznamu požadovat k žádosti doklad o souhlasu země určení se strpěním kontroly konečného použití na místě německými orgány. Podrobnosti může BAFA stanovit prostřednictvím Allgemeinverfügung podle odstavce 6.

Toto ustanovení se tedy týká vymezených vývozů a není obecnou podmínkou všech německých dual-use licenčních řízení.

Otázka Česká republika – MPO Německo – BAFA
Postavení základního vzoru MPO zveřejňuje doporučené vzory EUC. Obsah end-use dokumentů je konkretizován také prostřednictvím § 21 AWV a Allgemeinverfügung.
Standardní dual-use EUC Obsahuje obecnou kontrolní klauzuli „at any time“. C1 takovou univerzální klauzuli neobsahuje.
Kontrola na místě Souhlas dává end-user již ve standardním českém vzoru. U vymezených zemí a položek může být požadován i souhlas země určení.
Reexport a další nakládání Zákon požaduje prohlášení o omezení následného vývozu; vzor obsahuje také širší závazky týkající se dalšího prodeje, převodu či dodání. C1 a A1 obsahují vlastní podrobné reexportní závazky.
Forma předložení Vzor pracuje s podpisem a razítkem; v konkrétním řízení může vzniknout požadavek na listinný originál. BAFA akceptuje digitální kopii celého vlastnoručně podepsaného dokumentu nebo dokument opatřený pokročilým elektronickým podpisem.

Německé srovnání tedy neukazuje, že by BAFA konečné použití kontrolovala méně. Ukazuje, že případná zahraniční kontrola může být právně a procesně vystavěna jiným způsobem.

Listinný originál může vytvořit další praktickou překážku

Český zákon v § 8 odst. 2 u některých příloh výslovně požaduje originál nebo úředně ověřenou kopii. U prohlášení zahraničního konečného uživatele stejnou formulaci nepoužívá. Aktuální vzor MPO požaduje hlavičkový papír příjemce nebo konečného uživatele a počítá s uvedením jména, funkce, telefonu a e-mailu oprávněné osoby, místem a datem, podpisem a razítkem. Samotný vzor ale v textu, který je nyní ke stažení, výslovně nestanoví, že Licenční správě musí být vždy předložen fyzický originál.

Setkal jsem se také s požadavkem na doplnění listinného originálu EUC. Praktický dopad je jednoduchý: dokument je nutné znovu získat od zahraničního konečného uživatele a fyzicky dopravit do České republiky. U vzdálenější destinace může jediný chybějící originál přidat k přípravě nebo průběhu řízení další dny či týdny.

Z toho ale nelze dovozovat, že zákon č. 594/2004 Sb. obecně a výslovně stanoví fyzický originál jako obligatorní formu každého EUC. Je potřeba rozlišovat mezi textem zákona, podobou doporučeného vzoru a požadavkem vzneseným v konkrétním řízení.

BAFA od 10. prosince 2024 pracuje s digitalizovanějším modelem. Podle její metodiky k Endverbleibsdokumente lze použít vlastnoručně podepsaný dokument, který je následně celý naskenován a předložen digitálně, nebo dokument opatřený pokročilým elektronickým podpisem podle čl. 26 nařízení eIDAS. Pouhé vložení obrázku naskenovaného podpisu do dokumentu podle metodiky BAFA zásadně nepostačuje. Je třeba jej odlišit od digitální kopie celého vlastnoručně podepsaného dokumentu a od dokumentu opatřeného pokročilým elektronickým podpisem. Fyzický originál se při žádosti BAFA nepředkládá.

Nejde o argument proti ověřování autenticity EUC. Jde o otázku, zda lze stejný regulatorní cíl naplnit způsobem, který zachová důvěryhodnost dokumentu a současně omezuje zbytečnou administrativní zátěž.

Takový pohled odpovídá i obecným zásadám správního řízení. Správní řád požaduje zákonný výkon pravomoci, zjištění stavu věci bez důvodných pochybností a podle § 6 odst. 2 také postup, při němž správní orgán dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje a nevytváří jim zbytečné náklady.

Co ověřit ještě před odesláním EUC zákazníkovi

Praktický problém může začít už ve chvíli, kdy zahraniční zákazník dostane EUC k podpisu příliš pozdě nebo bez vysvětlení závazků, které má dokumentem převzít.

Před odesláním EUC proto doporučuji ověřit pět věcí:

  1. Strany transakce. Je správně rozlišen kupující, příjemce, případný distributor a skutečný konečný uživatel?
  2. Místo a účel použití. Je uvedeno skutečné místo použití a vysvětluje popis end-use konkrétní činnost namísto neurčitých formulací typu „testing“ nebo „research“?
  3. Proveditelnost závazků. Je podepisující osoba oprávněna závazky jménem konečného uživatele přijmout a může konečný uživatel zajistit jejich splnění — zejména u omezení dalšího převodu nebo kontroly na místě?
  4. Soulad podkladů. Odpovídají si EUC, smlouva či objednávka, žádost o povolení a ostatní dokumentace v identitě stran, produktu, množství, destinaci a konečném použití?
  5. Odchylky vyjasnit před podáním. Pokud zákazník některou klauzuli odmítá nebo chce použít vlastní formulář, je vhodné nejprve zjistit důvod a podle významu odchylky vyjasnit další postup ještě před zahájením licenčního řízení.

Včasná kontrola dokumentace pomáhá odhalit problém, který by jinak mohl vyjít najevo až v probíhajícím řízení.

Podepsané EUC nenahrazuje posouzení transakce

Prohlášení konečného uživatele je důležitý důkazní podklad. Samo o sobě ale nenahrazuje klasifikaci produktu, ověření obchodních stran, sankční screening, posouzení skutečného konečného použití ani celkové vyhodnocení exportního případu.

Česká praxe zároveň ukazuje, proč je užitečné oddělovat tři roviny:

co stanoví právní předpis, co obsahuje doporučený vzor a co může být potřeba doložit v konkrétním licenčním řízení.

Právě mezi nimi může vzniknout problém, který na začátku vypadá jako jediná věta v dokumentu, ale nakonec rozhoduje o tom, zda je žádost připravena k podání.

Prameny